Thajsko
Cestopisy
Cestopisy Turecko Rumunsko Indie Tatry Kambodža Senegal
Fotky
Fotky Thajsko Malajsie Irák Vietnam Itálie ČR
Blog
Blog

Khao Yai, největší thajský národní park

26.7.2011

Do konce roku 2010 chybí 2 dny a protože máme volno tak jsme se rozhodli udělat si krátký výlet do národního parku Khao Yai.

Cesta z Bangkoku

Do parku je možné vstoupit dvěma oficiálníma bránama. Jižní brána je poblíž města Nakhon Nayok, severní brána asi 30 km od města Pak Chong. Ani nevím proč, ale my jsme zatím vždy ke vstupu zvolili severní bránu. Z Bangkoku jezdí do Pak Chongu minivany z Victory Monumentu. Cena je okolo 160 Bt a cesta trvá asi dvě a půl hodiny. Je možné nastoupit i na severu Bangkoku - Rangsit, naproti obřímu obchodnímu centru s názvem Future Park. Protože tu bydlíme tak nastupujeme právě tady a Pak Chong je odtud opravdu kousek. Z Pak Chongu až k hranici parku jezdí velké Songteaw(sběrné taxi s dvěma lavicemi naproti sobě). Jen 1x denně jezdí až do centra parku, jinak vždy končí u vstupní brány a dalších 10 km nahoru do parku musíte stopovat nebo jít pěšky. My si v Pak Chongu pronajímáme motorku na dva dny, protože park je docela rozlehlý a chceme ho nezávisle projet a vidět co nejvíc. Z Pak Chongu je třeba se nejdřív vymotat po dost rušné skoro dálnici, přejet nadjezdem dálnici Bangkok-Nakhon Ratchasima a po asi 5 km už se jede docela dobře za mírného provozu až k hranici parku. Po pár kilometrech narážíme na první benzínku, ale nebereme, máme info, že by měla být možnost dotankovat ještě přímo na hranici parku. Za chvíli jsme u brány a benzínka samozřejmě nikde. Prý jsme jí přejeli, je asi o 1-2 km zpět. Nervozní jízdou s ukazatelem stavu nádrže už dlouho na nule se dostáváme k boudě, kde nám vysmátá babička plní nadrž malou hadičkou a pro jistotu ještě berem litr do pet láhve.

Jízda do kempu

U brány bohužel i přes maskování přilbou poznávají, že jsem cizinec a tak platíme vstupné 1x400 Bt a 1x40 Bt. Cesta vede pořád do kopce, po asi 4 km a míjení dopravních značek typu "Sloní přechod", "Kobří přechod" přijíždíme k první vyhlídce - view pointu(mapa bod 1). Všude jsou spousty opic, sedí poslušně na krajnici a čekají co dostanou. Nedali jsme jim nic. Je nádherně, motorka do kopce dobře táhne, na chvíli mizí hustá džungle a konečně jsme na slunci. Při průjezdu džunglí byla docela zima. A jsme u dalšího zajímavostního bodu(mapa mezi 1 a 2) - interest pointu tzv. "Salt lick". Jde o místo, kde je vybagrováno kus země, aby zvířata měla lehčí přístup k soli, kterou sem chodí olizovat převážně sloni. Žádný tu teď není a tak pokračujeme do centra parku(Headquarters). Těsně před ním, kemp se vytvořila zácpa, kterou způsobilo pár aut, která kempzastavila kvůli pozorování divokého slona v nedalekém křoví(3). Slon vypadá fakt divoce, dost neklidně hází hlavou a protože je od naší motorky jen asi 30 metrů tak radši kličkujeme mezi stojícíma autama a pokračujeme dál. Centrálou parku(4) jen projíždíme a míříme dál do Pak Kluai kempu(5), který je úplně nejvíc nejdál. Jede se nám opravdu nádherně, potkáváme maximálně tak 3 auta za celou cestu a v kempu si pronajímáme dvě deky. Stan máme vlastní, z Carrefouru za 220 Bt :-). Vybíráme si krásné místo a stavíme úplně ten ze všeho nejvíc nejmenší stan v kempu. Společnost nám dělá tlupa asi 10 opic, které se přišli podívat na nové sponzory. Pozorují nás z ne víc než 10 metrů a čekájí co z toho pro ně kápne. Nedostali zase nic.

Prohlídka Nong Pak Chi vyhlídkové věže a krátký výlet do džungle

kemp kemp Stan je postaven a jedeme asi 5 km do centrály parku. Je tu několik větších budov. Je tu např. muzeum parku a velká jídelna. Na parkovišti běhají opice,u špatně zadrátované popelnice vyžírá srnka odpadky. Turisti tu to dost zkazili, zvířata se vůbec nebojí, ke srnce chodí postupně jednotlivci pro vzácné foto. Už tu chybí jen kolotoče. Jedna z mála pozitivních věcí je jen pár lidí a ti navíc odmítají vykonat pěší tůru delší než 500 metrů. Vydáváme se po poloprovazovém mostě na krátkou procházku do džungle. Jsou tu stopy po slonech a pěkný stromy, ale to je vše. Po dalším provazáku se vracíme do parku a na motorce míříme k další atrakci, kterou je pozorovatelská vež Nong Pakchi. Od silnice jsou to pak asi 2 km pěšky po cestě s pěknými výhledy do okolí. Věž je docela masivní, lezeme nahoru a čekáme na tygry a slony jestli se přijdou napít k jezeru, které je odtud vidět. Vracíme se k motorce a jedeme do centrální jídelny na večeři. Nepřekvapivě je to zase jako vždy v Thajsku dobrý a levný. kemp kemp

Večerní projížďka méně navštěvovaných oblastí parku

Po jídle jezdíme po okolí centrály všude možně, zkoušíme každou možnou cestu kam se dá jet a zkoušíme i jinou cestu do kempu než po hlavní. Jedeme ne moc turistickou oblastí, jsou tu spíš domy místních a pár luxusnějších bungalovů. Jedeme už ani ne po silnici, spíš po takový nic moc cestě, pozorujeme pár divočejších zvířat a kocháme se pěknou krajinou. Za celou dobu nepotkáváme ani člověka. Začíná se stmívat a míříme zpět do kempu. Stan ještě stojí. Bydlíme v nejvzdálenější části kempu a docela dlouho jdeme do umýváren. Chceme dát sprchu, ale tak ledovou vodu jsem naposledy zažil v jednom potoku v Tatrách, takžekemp jen čistíme zuby a procházíme se po okolí. kemp je docela humus. Odpadky a stovky lidí. Nechápu, kde všichni ti lidi přes den byli, protože my jsme jich potkali sotva dvacet a to navíc ještě v nejfrekventovanější části-centrále parku. Oni Thajci moc na to chození nejsou, nejspíš se celej den věnovali kempování. Neprodávaji tu žádnej alkohol. Předevčírem se tu totiž nějakej borec opil a začal střílet, tak to zakázali a teď to pořád vytrubujou kempovým amplionem. Když nesvítí slunce tak je docela zima a vypadá to že bude hůř. Jdeme spát.

Šílená noc v kempu

Je skoro půlnoc a docela zima, ještě že jsme si půjčili ty deky. Snažíme se usnout, ale nějak to kvůli zimě nejde tak se pořád převalujeme sem a tam. Dokonale využíváme prostor miniaturního stanu, na délku mám rezervu asi 0.5 cm. Po asi 2 hodinách převalování se nám daří usnout. Budíme se současně, zjišťujeme, že je asi 4:00 a slyšíme jak někdo obchází kolem stanu. Je strašná zima až drkotáme zubama. Z venku se ozývají fakt divný zvuky. Otvírám vstupní zip a lezu ven zjistit kdo nás chce oloupit. Venku se chvíli vzpamatovávám z toho co vidím. U každýho třetího stanu je tým zlodějů. kemp kemp Vypadá to, že Thajci co tu jsou, tu asi nikdy dřív ještě nebyli, protože jinak by jim bylo jasný co se stane s jídlem, které nechají zabalené venku vedle stanu. Je to hotová spousť. Mezi stany pobíhají srnky nebo co to je a vyžírají na co přijdou. Podporuje je i pár opic. Všude je bordel a roztahaný věci po okolí. Jedna srnka si suveréně vykračuje přímo kolem mě a ůplně mě ignoruje. Zakroutím hlavou, nejsem si jistej jestli to neni náhodou jen sen a jdu radši dovnitř nebo venku ještě něco schytám. Zima je hodně nepříjemná a tak až do rozbřesku čekáme na rozbřesk, abychom, ze stanu vypadli ještě před rozbřeskem a snažili se zahřát chozením po kempu. Zvířata překvapivě někam zmizela. Okolo šesté už zbylo jen pár opic a nějakej Thajec v kulichu.

Ranní výlet na nejvyšší horu parku Khao Khaey

Výchází slunce a my začínáme pomalu rozmrzat. Využíváme, že jsme pravděpodobně jako první v celém parku vzhůru a vyrážíme na výlet. Cílem je nejvyšší hora v parku(7) s pěknými výhledy do okolí. Z kempu je to asi 15 km. Jede se nádherně, vzduch je po ránu super svěží, nikde nikdo. Na křižovatce(8), kemp kemp kde obvykle odbočujeme doprava k centrále, zahýbáme doleva do doposud neprozkoumané části parku. Potkáváme pár opic sedících podél silnice a pod vrcholem hory si děláme krátkou procházku do džungle k vyhlídkovému místu(6). Je tu pěkně, hezký výhledy a klid. Potom pokračujeme dál nahoru. Dojíždíme k závoře, jsou tu vojáci, dál už to nejde, je tam nějaký radar tuším nebo co. I tak je tu udělaná vyhlídka, nic zvláštního, ale jak se říká cesta je cíl a to tu platilo dvojnásob. Vracíme se zpět na hlavní silnici vedoucí k druhému vchodu do parku a míříme k největšímu vodopádu v Khao Yai. Je to docela daleko, asi 20 km, ale baví nás si tu jen tak jezdit, takže žádný problém. Cestou děláme pár kratších zastávek a nakouknutí do džungle kde jsou jako obvykle všudepřítomné stopy po slonech a pár opic.

Největší vodopád Heaw Narok

Po asi čtyřiceti minutách přijíždíme na velké parkoviště odkud se jde pěšky po betonovém chodníku až k vodopádu(10). Cesta trvá asi jen 15 minut. Jedinou zajímavější věcí kromě pěkného pralesa je hnijící most, kde člověk musí dávat hodně pozor, které prkno je ještě schopné ho unést. Poté sestupujeme po kemp heaw narok pár stovkách docela strmých schodů dolu k vodopádu. Je už skoro poledne a turisti začínají přibývat. Děláme pár fotek s vodopádem, kterej je mimochodem opravdu docela velikej a šplháme po schodech zpátky. Zase si užíváme cestu na motorce zpátky do kempu, v jednom místě stavíme a lezeme jen tak náhodně do džungle a objevujeme malou cestu(9), kde asi moc lidí nechodí. Jdeme asi hodinu pořád hlouběji a je to konečně opravdovej zážitek z opravdové džungle. Sice nepotkáváme žádná zvířata, ale příroda tu vypadá super divoce. Několikrát lezeme přes popadaný stromy a padáme z blátivejch svahů. Stačilo a rychle zpět směrem kemp a pak dále k dalším vodopádům.

Další vodopád poblíž Phak Kluai kempu

Krátce zastavujeme v kempu, vracíme deky, stan ještě necháváme stát a pokračujeme dále na motorce k vodopádu Haew Suwat. U vodopádu je fakt hodně lidí, není to totiž moc daleko od parkoviště. Vodopád je menší než byl ten ráno. Jelikož tu neni nic zvláštního a park se nebezpečně začíná plnit turistama tak radši jedem zpět do kempu, balíme stan a pryč. Provoz hodně zhoustl, do parku se valí kolony aut. V Thajsku začaly totiž novoroční dovolené.

Odjezd zpět do Pak Chongu a Bangkoku

Odhadujeme, že benzín vydrží až do Pak Chongu a v nechutném provozu pokračujeme dál. Při sjezdu k bráně parku, projíždíme kolem stále podél silnice čekajících opic, krátce stavíme na view pointu obsazeném desítkama turistů a pak za branou parku už nudně až do Pak Chongu. No zas tak nudně ne, před městem je dálnice uzavřená kvuli nehodě, auta jsou krutě sešrotovaný, i nějakej motorkář se do toho zaplet a teprve až teď, když vidim jeho mozek vyndanej na silnici mi nějak dochází jak je to na tý motorce nebezpečný v takovymhle provozu a při těch rychlostech, kterejma se tu jezdí. V Pak Chongu bereme minivan a za necelé dvě hodiny jsme už doma na Rangsitu.

Blog Thajsko