Thajsko

Cestopisy
Cestopisy Turecko Rumunsko Indie Tatry Kambodža Senegal
Fotky
Fotky Thajsko Malajsie Irák Vietnam Itálie ČR
Blog
Blog

Severním Isánem do Laosu

Pátek 30.4.2010
Už dva měsíce jsem se pořádně nedostal mimo Bangkok a navíc se tu člověk nemůže kvůli nepokojům dostat na místa kam chodí rád. Díky červeným je zavřené Central World centrum, kde je spousta výborných restaurací a navíc se tam dá připojit na pár free wifi sítí. Nepokoje a vzduch plný rakoviny mi nedali na výběr a Laos byla jasná volba, hlavně právě kvůli jeho klidu a čistému vzduchu.

Odjezd z Bangkoku

Odjezd jsme naplánovali na pátek večer, noční jízda přes severní Isán a ráno příjezd na hranice Thajska s Laosem. Plány jsou jedna věc a realita druhá. Už v MHD na severní autobusák Mochit se něco nezdálo v pořádku. Zácpa tam, kde normálně nebývá a to v 22:00. No jasně pátek a navíc před prodlouženým víkendem kdy celé Thajsko míří ke svým rodinám. Na Mochitu v hale zmatek a davy lidí, všichni jedou přes víkend domů do Isánu. Se štěstím kupujeme jízdenky, ale dole na nástupišti nás radost přechází. Tisíce tlačících se lidí, kteří se snaží dostat do autobusů. Další tisíce bezmocně sedí všude možně smíření s několikahodinovým čekáním.

Náš autobus do Nong Khai ještě není přistaven, tak se jdeme projít mimo nástupiště mezi naplno pracující výfuky, kde je trochu volněji. Kupujeme si mravenčí salát s mravenčíma vajíčkama mravenčí lab a najednou, co to nevidím, autobus s nápisem Nong Khai. Zjišťujeme jestli to náhodou není ten náš a není. Nééé, lhal jsem, je to ten náš. Je tu už dost lidí a když nás konečně pikolík, který mi připomíná zlomyslného zajíce z Jen počkej, pustí dovnitř tak na mě očekávaně nezbyde místo k sezení. Pohoda, je to jen 8 hodin. Pikolík náhle rozhodne, že se bude sedět po třech a navíc do uličky poskládá rybářské stoličky pro další účastníky zájezdu. Sedím půlkou těla ve vzduchu, mám křeč v noze, z obou stran jsem utěsněn spolusedícími tak, že se nemůžu ani zvednout. Je 23:00, radši bych těch 8 hodin stál. V duchu si opakuju, že se to určitě uvolní a "Jen počkej".

Severní Isán

Je 5 ráno a projíždíme branou do Isánu Koratem. Cestu sem radši nebudu popisovat, mohl bych ublížit klávesnici. Za vše mluví už jen to, že normálně sem autobus jezdí asi 4 hodiny. Mám toho dost a uvažuju, že vystoupím a počkám na normální autobus, protože tenhle je opravdu peklo. Nakonec si ale říkám, že je to dobrej trénink na nervy a pokračuju. Je osm ráno a šestý smysl mi říká, že už asi budeme blízko Udon Thani. Nebo dokonce v Nong Khai na hranici. Reálná cedule s reálným nápisem Khon Kaen mě však vrací na zem. Devět hodin na cestě v polosedu a zajíc leze po sedačkách dozadu, chce vidět jízdenky. To že někteří cestující nemůžou kvůli stísněnosti ani sáhnout do kapsy odměňuje thajským úsměvem, i když v jeho podání je to spíše thajský škleb.

Zase mě napadají myšlenky, že v Khon Kaen vystoupím, ale i v autobusu do pekla se dějí zázraky a většina Thajců zde vystupuje. Pchééé měkoty. Usazuju se a v pohodlí pokračujeme k thajsko-laoským hranicím. Do Nong Khai přijíždíme v 11:00, po dvanácti hodinách na cestě.

Příjezd do Laosu - Vientiane

Zapoměl jsem si fotky na vízum a tak musíme ještě nejdřív k foťákovi. V Thajsku dělají zajímavý pasový fotky(4 fotky 90 Bt), je na nich vidět skoro půlka těla, narozdíl od našich, kde je jen hlava. Bereme tuktuk na hranici - Friendship bridge, která je kousek. Je tu jen pár lidí a tak už za chvíli sedíme v autobuse přejíždějícím Mekong do Laosu. Víza "on arrival" dostávám jako už 2x předtím bez problémů. Hned za hranicí nás odchytává spousta tuktukářů a taxikářů s nabídkou svezení do 24 km vzdáleného Vientiane, my ale míříme na minibusík, hranicečekající opodál, který je za 5000 Kipů. Není ani moc horko a za chvíli už vystupujeme na trhu Talát Sau, odkud vyrážíme najít nějaký guesthouse. Tentokrát chci vyzkoušet jinou oblast než minule a tak míříme do guesthouse Saylom, který je docela blízko hlavního bulváru Lane Xang a PatuXay. Vypadá docela solidně, 10 dolarů za pokoj, ale přece jenom ta lokace není uplně ideální a k řece a do centra je to odtud pár minut a tak se rozhodujeme se ještě podívat na jeden guesthouse k řece. Bereme tuktuk, který chce nejdřív 30 000 Kipů, já říkám 5 tis., on 20, já 5, on 15, já 5, on 10 a jedem.

Matně si z domova pamatuju, že guesthouse, který hledáme, je v jedné z menších ulic kolmých k Mekongu, ani jméno si nepamatuju, ale vím, že až ho uvidím tak budu vědět, že je to on :-). Nechce se nám moc chodit a hledat a tak vytahuju notebook s mapou a jsme jen o jednu ulici mimo. Na recepci polehává znuděně recepční, pokoj je za 10 dolarů, jdeme to zkouknout. Perfektní pokoj až nahoře, super čisto, koupelna mimo na chodbě, ale na celém patře nikdo není tak i s velkou kuchyní je vše naše. Pokoj má i pěknou terasu s křeslama a výhledem na ulici.

Vientiane, chození po městě, Patuxay

Dáváme sprchu a jdeme něco sníst. Původně chceme jíst na břehu Mekongu, ale nábřeží, kde dřív byla spousta super restaurací nás šokuje. patuxayCelé se to tu předělává, bagry jsou všude a restaurace až na jednu zaprášenou pryč. Nakonec jíme v centru v jedné vývařovně, ale Pad Krapau se jim moc nepovedlo, narozdíl od pálivého Thajska to tu dělají nasladko. Tom Yamka je ok. Je pěkně a rozhodujeme se navštívit jednu z dominant Vientiane, PatuXay. Chceme jít pěšky, není to uplně blízko, ale v pohodě se to dá ujít za 20 minut. Oslovuje nás tuktukář, říkám, že jdeme k PatuXay, on že 30 tisíc. Já ze srandy 5 a on 30, já 5 a jdeme pryč. Volá na nás, a za chvíli už se vezeme. Je třeba, aby si všichni zachovali tvář a tak je to za 10. Kousek od PatuXay tuktuk kolabuje a tak už ten kousek jdeme pěšky. Fotíme se na hlavním bulváru s PatuXay na pozadí, prostě tůristi.

Lezeme taky nahoru na vyhlídku, je odtud super výhled na celé město. Potom pěšky vyrážíme zpět k řece. Jdeme kolem USA ambasády a That Dam, šejkujeme kafebanana a lemon v jedné menší kavárně na Samsenthai road. mají tu slušné ceny a příjemný posezení. Procházíme ještě pár uliček s chrámy a vracíme se do guesthousu. Děláme si srandu ze zdejšího šíleného klidu a pohody, líbí se nám tu. Vientiane má svoje kouzlo a i když Francouze zrovna nějak moc nemusim, tak tady je vidět, že jejich vliv byl hodně pozitivní, ostatně jako v celé Indočíně. Mám na mysli, architekturu, spoustu pěkných restaurací a kaváren, pokoru místních obyvatel. No ta pokora tam je, ale je vidět, že někdy hodně bojuje s naprostým nezájmem a snahou o něco nadplán typickou pro komunistický režimy.

Výborná večeře u Namphou fontány

Navečer vyrážíme zase do města, procházíme centrum s večerním trhem a jeho okolí. A končíme v jedné lepší restauraci u fontány Namphou. Jídlo bylo jednoduše excelentní. vecereZvláště bylinný salát s vepřovým byl vynikající, akorát se obsluha trochu pozastavovala nad tím, že tohle jídlo si tu objednávají většinou jen Laosani. Zelenina, kterou k tomu servírovali, byla absolutně super čerstvá a tak dobrá, že by mi stačila i samotná. Ani nevim, co to bylo za druh. Celkově to hodně připomínalo Laab, ale trošku se to lišilo právě větším počtem těch bylinek. Obsluha byla taky perfektní a tak dostali velkej tip a i tak byla útrata jen něco málo přes sto tisíc. Hehe to zní dobře - "jen sto tisíc". Trošku rozdíl oproti dvaceti ve vývařovně, ale ten rozdíl v kvalitě všeho tomu fakt odpovídal. Původně jsme chtěli ještě koupit nějaký víno a posedět na terase v hotelu, ale ta večeře nás tak zaplnila, že to prostě už nešlo a tak po kratším zkoumání tmavých uliček centra a zmrzlině u jednoho ze tří zdejších minimarketů jsme zamířili spát.

Návrat Vientiane - Nong Khai - Udon Thani - Bangkok

Vstáváme a z balkonu pozorujeme okolí. Naproti přes ulici obřadně snídá nějakej týpek. Tipujeme, že má určitě american breakfast a hlavně volský oko, což zoom potvrzuje. Lidi jsou tak lehce předvídatelní :-).american-breakfast Okolo desáté se balíme a pomalu míříme na autobusák. Cestou snídáme v kavárně a utrácíme poslední Kipy. Nedáváme si volský oko! Minibusík na hranici je tradičně narvanej. Stojíme dvacet minut na jedný noze, pak ještě přistoupí dva lidi a zbylých deset minut už stát nemusíme, protože nás dav nadnáší. Na hranici všechno vyřízeno do pěti minut na obou stranách. Rozhodujeme se, že se projedeme vlakem do Udonu a tak bereme tuktuka na vlakáč, který je kousek od hranice. Dá se to v klidu dojít pěšky, ale tuktukář byl sympaticky vlezlej, tak si říkáme, že ho teda necháme trochu vydělat.

Na nádraží kupujeme lístky za neskutečných 11 Bt, což je slušná cena na 45 minut jízdy.timetable nong khai Procházíme příjemný nádraží a čekáme na vlak, který má jen třetí třídu, která není zas tak moc odlišná od český dvojky. V Udonu obědváme na nočním trhu u nádraží, dáváme výbornou rybu vycpanou citronovou trávou s lepkavou rejží a Som Tam. Na autobusáku opodál kupujeme lístky na noční bus do Bangkoku, ať přijedeme pěkně ráno a vyrážíme do města. K večeru se opět přesunujeme na jídlo k nočnímu trhu, kterej je podle mě jedním z nejlepších v Thajsku, aspoň co se teda jídla týče. Po věčeří nastupujeme do busu směrem Bangkok a za úsvitu jsme doma.

Blog Thajsko Ind - homepage